Co jste si za ty roky v Ústí oblíbil?
Strašně jsem si zamiloval tu cestu podél řeky z Lovosic do Ústí. Potom třeba procházky se psem na Střížovický vrch. Miloval jsem ty ústecké výhledy. To je tady prostě super. A potom také to, že je to blízko do Prahy i do Drážďan.
Jak budete vzpomínat na ústecké fanoušky?
Budu si pamatovat masu lidí, jak žene ty kluky dál. Myslím si, že je to strašně důležitá součást týmu. I za sebe bych jim chtěl poděkovat, protože vím, že jsem od nich měl vždycky velkou podporu. Jsem jim za to moc vděčný. Děkuju jim a doufám, že oni budou i nadále tlačit Slovan, jak to dělali doteď.
Dokázal byste z těch pěti sezón vybrat nějaký zápas, který byl prostě „nej“?
Tak to asi bude ten pátý finálový zápas s Chomutovem, kdy jsme dali v závěru pátý zásah do prázdné branky a „Dědek“ Zikmund tam udělal tu kličku, pak se lidi nahrnuli na led, pamatuji si na ty tabule s nápisem extraliga... To je asi nejsilnější. A pak ten gól v prodloužení, jak jsme vyhráli v Brně.
Dokázal byste vybrat jednoho spoluhráče, který vám nejvíce seděl?
Tak to je hrozně těžké, takových bylo víc. Když jsem sem přišel, tak Milan Antoš byl pravý kapitán a vůdce. Měl to prostě dané od přírody. Byl to důležitý prvek, který to tady tmelil. Z mého pohledu byla velká škoda, když tehdy odešel. A co se týče kluků tady, tak určitě Pazi (David Pazourek). Ale je to hrozně těžké, třeba taky Klobouk (Jan Klobouček), prostě tohle jádro těch starších kluků. Já jsem za celou tu dobu neměl problém s nikým. Těch kluků je víc, zmínil bych třeba ještě Robina Hanzla. A ještě Salfu (Dušana Salfického) bych dodal.
Přemýšlel jste už dříve o tom, co budete dělat po konci hokejové kariéry?
Přiznám se, že jsem si to nikdy nedokázal představit. Hokej jsem hrál hrozně dlouho a pro mě je to teď takové těžší, když to řeknu tak, že už mám splněno. Od malička jsem chtěl hrát profesionálně hokej, což se mi podařilo. Svůj sen jsem si splnil a teď budu hledat pokračování. Byl bych rád, kdyby to bylo u hokeje. Netroufnu si říct, že tomu rozumím, ale něco jsem odehrál, něco jsem si prožil a je to jediné, co trochu umím.
Máte hokejovou školu s Janem Markem. Myslíte, že by tohle mohla být vaše parketa?
Je to určitě možné. Jako hráč jsem si nikdy nedokázal představit, že bych byl trenér. Ke konci té kariéry mě to ale na té škole hrozně bavilo. Ale uvidíme, i pro to jsou potřeba nějaké předpoklady. Pokusím se zjistit, jestli je mám a jestli bych se tomu mohl věnovat.
Za svou kariéru jste odehrál nejvíce sezón v Třinci. Jak na to vzpomínáte?
Na Třinec mám nejlepší vzpomínky. Oženil jsem se tam, zažil jsem tam nejlepší hokejová léta. Špičkový klub, výborná pohoda v kabině.
První velký přestup byl z Brna do Zlína, kdy jste se během pár sezon vypracoval v elitního extraligového střelce. Vše vyvrcholilo v sezóně 1994/95, kdy jste byl nejlepším střelcem. Pak jste se dostal i na mistrovství světa. Tenkrát jste byl mladý hráč, nemyslel jste, že těch mistrovství třeba bude víc?
Abych řekl pravdu, tak v té sezóně jsem si myslel, že to tak bude pořád. Bohužel už jsem na tu sezónu nedokázal navázat. Byla to určitě moje nejlepší sezóna. Na ten nároďák už jsem pak nedosáhl. V té době bylo strašně moc dobrých hráčů. A prostě byli tam lepší.
Vzpomenete si, s kým jste hrál na mistrovství světa v lajně?
Vzpomenu si velmi dobře, nastupoval jsem s Jirkou Kučerou a Romanem Meluzínem.
Roman Meluzín je váš dlouholetý parťák z Brna, Zlína i Třince. Dá se říct, že jste si velmi podobní. On dodnes hraje v Šumperku...
On je o tři roky mladší, ale to je prostě kluk, který se na tom ledě prostě nenadře. Něco jako Honza Alinč. On může jezdit pořád. U něho jsem předpokládal, že bude hrát dlouho.
Nelákalo vás zahrát si ještě s ním?
Teď už ne (smích).
Šumperk, vaše rodné město, se potřetí vrátil do první ligy. Předpokládá se, že Meluzín bude ještě tu sezónu hrát. Ani to by vás nenalákalo?
Vůbec jsem o tom takhle nepřemýšlel. Manželka bude v Praze a já si nedokážu představit, že já bych byl v Šumperku a viděli jsme se jednou za měsíc. To už pro mě není. Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem o tom vůbec nepřemýšlel.
Zahraničí vás nikdy nelákalo?
Lákalo. Když jsem byl mladý, tak to bylo v takových vlnách. Když jsem měl dobrou sezónu, tak jsem byl pod smlouvou a když jsem měl horší, tak nebyl zájem. Pak jsem jednou mohl jít ze Třince, ale kvůli rodině jsem neodešel. Ale v Třinci to bylo parádní, takže jsem ani tolik nelitoval.
Která země vás hokejově lákala?
Já jsem chtěl vždycky do Ameriky. Tajně jsem doufal, že kdyby mi vyšlo to mistrovství, tak bych se tam mohl dostat. Ale mistrovství mi moc nevyšlo, takže to padlo. NHL byl můj sen.
I tak jste prožil bohatou a úspěšnou kariéru. Čeho si na té kariéře nejvíce ceníte?
Vždycky jsem si cenil toho, že jsem dostal šanci jít dál. Z Brna do Zlína, z Varů do Třince a pak sem do Ústí. Jinak nedokážu takhle něco vypíchnout.
V čem se podle vás během vaší kariéry hokej změnil?
Změnil se strašně moc. Dřív se zdaleka netrénovalo tolik, jako se trénuje dneska. Když si vzpomenu na začátky, tak dřív se v sezóně vůbec neposilovalo. Neskutečně se to zrychlilo a je to daleko tvrdší. I střely jsou tvrdší, gólmani větší. Dřív to určitě bylo pohodovější, teď je to velká dřina.
Čím jste se rozptyloval v hokejové kariéře, když jste si potřeboval odpočinout?
Chodil jsem na procházky se psem nebo na golf, ale to bylo spíš jen přes léto. Občas jsme s manželkou zašli do kina. Celkem dost jsem také cestoval, ale spíš bližší destinace. Evropu máme procestovanou skoro celou.
Máte nějaký recept na to, aby hokejista vydržel hrát tak dlouho?
Zní to hrozně, ale je to o lásce k tomu hokeji. To je prostě základ. Pak se dá překonat zranění, nepřízeň trenéra, různé překážky, protože to prostě máš rád. Další věc je to, že tě žene to, že chceš být lepší než ostatní. A proto musíš pracovat víc.
Děkujeme za rozhovor, ať se daří i v nové životní etapě!
Ústí nad Labem - Všichni trenéři se již těší na nejmladší hráče našeho klubu HC Slovan Ústí nad Labem. Velmi rádi uvítáme do kolektivu i nové tváře, které zatím nemají s hokejem zkušenosti. Tréninky jsou vedeny kvalifikovanými trenéry a trenérkami převážně formou her a soutěží. Našim cílem je naučit děti všestranné sportovní přípravě (obratnost, rychlost, koordinace a další pohybové dovednosti). Důležité je také pro nás, aby se děti při tréninku bavily a měli radost z pohybu. Na tréninky, které budou v měsíci květnu a červnu probíhat suchou formou, mohou přijít kluci i holky ročníku 2017 a mladší. S tréninky začínáme dne 2.5.2024. Trénovat budeme vždy ve středu od 17:30 do 18:30 hod na umělé ploše uvnitř zimním stadionu (místo ledu), druhý trénink bude vždy ve čtvrtek od 15:00 do 16:00 hod na umělé trávě naproti zimnímu stadionu. Sraz s trenéry bude vždy 15 minut před tréninkem na který potřebujete pouze sportovní oblečení, sportovní obuv a láhev s pitím. V případě jakýchkoliv dotazů kontaktujte telefonicky hlavního trenéra základny Václava Drahoráda na 725 550 601. Trenéři a trenérky se na všechny sportovce již těší.
Ústí nad Labem - Dorost Slovanu, který v letošní sezoně nastupoval v lize dorostu ve skupině Západ zakončil sezonu 2023/2024 na sedmém místě tabulky a splnil tak své předsezónní cíle. Uplynulou sezonu zhodnotil ústecký odchovanec a trenér této kategorie Lukáš Místecký.
Ú s t í n/L. - V letošním roce proběhne opět Hokejové soustředění mládeže 2024. Pevný termín soustředění je stanoven na 11. 08. - 16. 08. 2024.
