Při svém návratu byl David Pazourek v sestavě zařazen takřka na to samé místo, od kterého si musel nedobrovolně odpočinout, tj. na centra v prvním útoku. Lví aréna tak měla možnost přivítat jednoho ze svých hrdinů už v prvních minutách zápasu. Na křídlech mu dělali společnost Milan Antoš s Ladislavem Slížkem. Symbolicky to byl právě Pazourek, kdo si jako první dovolil vystřelit na bránu. Jak se ale opět sžije se svými spoluhráči v útočné formaci? „Já hraju dál centra, jako jsem hrál. To je spíš otázka pro Láďu Slížka, ale já myslím, že bychom si měli vyhovět a doufám, že ty zápasy budou lepší a lepší. Samozřejmě že je znát, že jsme spolu nehráli, on má zažité určité věci, takže pro něho to možná bude obtížnější, ale věřím, že se sehrajeme a bude to fungovat.“ První utkání v roce 2007, navíc domácí a hlavně vítězné – to neznamená nic jiného než důvod ke spokojenosti. „Měli jsme dobrý začátek, což bylo hodně důležité. V druhé třetině jsme tam měli výpadek asi osm minut, ale bylo důležité, že po té obdržené brance jsme hned dali branku na 3:1 a pak tam byly dva góly v přesilovkách, které se nám tak do půlky zápasu nedařily, a ke konci už to bylo takové na dohrání,“ pustil se forvard směle do rozboru zápasu, ve kterém si koneckonců připsal i asistenci, a to na poslední pátý gól: „Nemyslím si, že to bylo nejdůležitější. Šlo spíše o to, abych se rozehrál, abych se do toho dostal, a jestli budu bodovat, nebo ne, to teď vůbec není důležité.“ Mnozí hokejisté se po návratu po zranění trápili a zbytkem sezóny se spíše prokousávali, David Pazourek ale nevypadá, že by to byl jeho případ, je na něm jednoznačně vidět radost z toho, že je zpět na ledě: „Věřím v to, že se zase dostanu do takové pohody a formy jako před zraněním. Do play-off je ještě asi dva a půl měsíce, tak se snad dostanu zpátky.“
Od hokeje si David Pazourek musel odpočinout na poměrně dlouhou dobu, což se mu ještě v jeho kariéře nestalo. Když už měl nějaké zdravotní problémy, bylo to např. na konci sezóny, takže se přes léto zase stačil dát dohromady, ale takovýto výpadek zažívá poprvé. A co se s ním vlastně dělo celou tu dobu, kdy ho ústečtí fanoušci neměli možnost vidět, jak se mohl udržovat ve formě a zapojovat do tréninků? „První dva měsíce po operaci jsem nesměl dělat vůbec nic, ten poslední měsíc už jsem chodil s klukama na led, ale bez hokejky. Takže víceméně to bylo šlapání na rotopedu a cviky, do kterých nejsou zapojeny ruce. Byla to spíš dřina. Člověk může běhat, může cokoliv, ale v tom zápase je to úplně o něčem jiném a bude to trvat, než se člověk zase dostane do kondice.“ Zranění není v životě hokejisty nic zvláštního, ale ani příjemného, každý se s tím musí vyrovnat, tady je Davidův recept: „Mně pomáhalo, že jsem za klukama zašel do kabiny, byla nějaká ta legrace a to člověk přijde na jiné myšlenky, nemyslí jenom na to zranění a dostane se do jiného světa.“ Fanoušci měli občas šanci zahlédnout sympatického forvarda na tribuně během zápasu, do kterého nemohl zasáhnout. „Sledovat hokej z tribuny je horší než hrát, svrchu je vše jinak vidět, je to nezvyk a je to horší, než být na tom ledě. Byl jsem u toho nervózní víc, než kdybych hrál,“ přiznává centr a mnoho ústeckých fanoušků je rádo, že teď už může hrát.
V náborech se ústecké mládeži v posledních třech letech velmi daří. V nových ročnících působí kolem třiceti dětí, což je oproti minulosti velký posun. Na tomto úspěchu má zásluhu celý kolektiv trenérů a nově zavedené postupy. V sezóně měla 2. ,3. a 4. třída přihlášeně 2 týmy v soutěži minihokeje. 4. třída, vedená Karlem Císařovským a Vlastimilem Davídkem navíc úspěšně soutěžila v CCM lize a dosáhla 3. místa v celorepublikovém finále. Mladší žáci B (5. třída) udělali v sezóně velký pokrok a pod vedením zkušeného trenéra Petra Hnídka se každý zápas zlepšovali. Hráči 6. třídy se dokázali prosadit a postoupit do celorepublikové nadstavby na úkor týmů z Karlových Varů, Chomutova a Litvínova, kde zaznamenali několik vítězství. Tato soutěž přinesla velmi kvalitní zápasy a hráči potěšili trenéry Michala Kváše a Miloše Stibora. 7. třída (ročník 2011) pod vedením Martina Štěpánka a Davida Merty bohužel trpí menším počtem hráčů, což se projevilo na jejich výkonech. Starší žáci A pod vedením Radka Ptáčka bojovali do poslední chvíle o postup do nadstavby, ale nakonec jim o jediný bod unikl. I přesto tým předváděl bojovné a kvalitní výkony. Poslední žákovskou kategorií byl ročník 2009, který se až do konce snažil o účast v extralize pro následující rok. I když se to nakonec nepodařilo, tým Václava Drahoráda odvedl skvělou práci.
Armén Mikael Agateljan své sliby nenaplnil, ale ústecký hokej snad bude žít dál. Z bryndy se zadlužený klub pokusí vyvést nově založený spolek Slovan Ústečtí Lvi. „V této chvíli jsme jediný zájemce, kdo tady chce provozovat hokej na druholigové úrovni. Obrovským problémem jsou hokejové závazky ve výši zhruba 2,8 milionu korun. Ty musíme okamžitě uhradit a od toho se budou odvíjet další věci,“ říká předseda spolku Lukáš Vobecký.
V sezoně 2024 – 2025 bude pokračovat 2. liga pod názvem „Slovan Ústečtí Lvi“, jehož zástupci představili svoje plány na Valné hromadě držiteli licence.
